Z letošního filmového festivalu „Finále“ jsem si vybral jediný film, který jsem nechtěl propásnout. Tím byl počin newyorského undergroundového režiséra Michaela Popa „Neovoxer“. Hned zpočátku musím konstatovat, že jsem si vybral správně, šlo skutečně o originální dílo. Projekt „Neovoxer“ je unikátní už jen tím, že jde o film a současně o živý koncert. Dokonce i všechny filmové hluky a ruchy se vytvářejí přímo při filmu. Sám Michael Pope vybral několik plzeňských hudebníků a zhruba měsíc před uvedením filmu začal připravovat jejich hudební vystoupení. Obsazení ansámblu bylo následující: bicí souprava, perkuse, baskytara, kontrabas, violoncello, elektrická, akustická kytara a zpěvy. Mezi vybranými hudebníky byly i některé persóny západočeské rockové a metalové scény, například u mikrofonu jsme mohli vidět Lucii Královou (IN MOTION), za bicími Ondru Müllera (MADE BY THE FIRE), u sedmistrunné kytary zasedl Pavel Hůrka (ex-HARVESTER). Na pódiu nechyběl ani sám režisér Michael Pope, který během vystoupení střídal akustickou kytaru a baskytaru či druhý z dvojice autorů, herec a performační umělec David Franklin, který se staral o většinu zvuků, hluků a hlasových kreací. Obsazení samotného filmu je rozhodně také zajímavé. Podíleli se na něm umělci z Brazílie, Japonska, Indonésie, Haiti a Spojených států. Za kamerou pak stanul dokonce Čech Jiří Dvorský.

A o čem film samotný pojednává? Má jít o příběh, kterým provázejí tři přátelé: umělec, tanečnice a blázen, kteří jsou na cestě za záchranou lidstva před jeho sebezničením. Avšak samotný film není svázán žádnými pevnými hranicemi a divákovi dává velký prostor k tomu, jak si vysvětlit to co vidí. Když jsem se před představením ptal jednoho z hudebníků, o co vlastně půjde, řekl, že to je výrazně lyrický psychedelický pornothriller s prvky baletu a hororu. Sám dodávám, že tohle označení není zas tak daleko od reality. Tlak na divákovy smysly je opravdu silný. Film je plný šílených vizí, zajímavých efektů, přímo napěchovaný emocemi, naleznete tu i (nebojím se říci) akční až bojové scény… Vše se ale odvíjí v jakémsi surrealistickém lyričnu, jakoby v šíleném snu. Najdete tu erotické pasáže, výjev futuristického mučení, při kterém jsem si vzpomněl na kultovní „Mechanický pomeranč“, jiné části ve mně evokovaly TOOLovské nálady, další zacházely až k Švankmajerovským pohnutkám. Podtitulek filmu zní „Z popela starých bohů vychází nový hlas NeovoxeR“ a parafrázuje tak příběh o Fénixovi. Člověk má při produkci neustále choutky sledovat krom filmu i dění mezi hudebníky. To, jak Michael Pope, sedíc s baskytarou spoře osvícen modrým světlem, nenápadně dirigoval celý svůj ansámbl, který ho pozorně sledoval, a hlavně činnost, pazvuky, skřeky a hluky, které vyluzoval David Franklin, prostě nejednou odvedly pozornost od promítacího plátna. Nevím, zda to přičíst jako plus celému projektu, avšak rozhodně to byl netradiční prožitek a filmový projekt dýchající originalitou.